Tarnen

Alegorická báseň o zrození tarnen
Autorkou je studentka Marjána Kho

---

Není kam utéct, kam se skrýt
Musíme mysl svou ochránit
Sarchové lezou do myslí všech
Je to vždy zlý a nemilý špeh
Moudří všech elsia řekli si potom
Do jiných světů dělejme průlom
Otevřme brány dosud nám zavřené
Své nové domovy brzy snad najdeme
Odešli oběti, život je netěší
Hledají paměti, každého rozčeří
Jak se jim pomstít, když utekli záhy
Otravme mysl nějaké matky
Hledali, našli Ashami Nashar
Do mysli nebohé vložili katar
Pomalu, potichu myšlenky mění
Nikdo si nevšimne pomalé změny
Mysl té ubohé ovládli zcela
Bičem na elsia bude až dcera
Zrozená spojením trilin a sarcha
Bude to pro elfy pořádná valcha
Rozpory trilin s Ashari vyhrotí
Oni ji z dcerou z povrchu vyhostí
Pod zemí Ashami poslouží výborně
Dcerce Shanae a celé rodině
Shanae rostla, stala se vládkyní
to bylo málo, chtěla být bohyní
Krvavé oběti tu drobnost upraví
Bude zlá rozmarná, všechny pak popraví
Ona pak sama též rodila děti
Dala vznik národu sarch se moc těší
Těch dětí, tarnen, budou se bát
Ostatní elsia nemohou spát
O to je snadnější do hlavy jít
A nechat ty ubohé cokoliv snít

Tarnen je rasa temných elfů. Mají černou kůži, bílé vlasy a oči bez bělma, které odrážejí světlo podobně jako oči kočičí, ve tmě tedy září.

Národ tarnen žije povětšinou v podzemí. Život se povětšinou soustřeďuje ve větších městech v rozsáhlých jeskyních. Většina podzemí náleží matriarchálnímu státu Shaekanaris. Ten je postavený na systému kast a otrokářství. Mnoho otrokářů podniká výpravy na povrch a loví do podzemí i lidi a elsia.
Shaekanaris je správně ovládán kněžkami - kněžkami bohyně boje a války, krvavé matky Shanae Nashar.

Původ rasy

Svět bez jména je původně lidským světem. Počítáno podle císařského letopočku do tohoto světa vstoupilo šest národů elsia - irsilia, trillin, gilnea, ariar, laerin a vaeria - roku 1810 před císačským letopočetm. Národy elsia sem prchly z vlastního světa před sarchy, pak bojovali o tento svět s lidmi, tyto války se datují mezi roky 1809 - 1440 císačského letopočtu. Bohužel se brzy ukázalo, že pro sarchy, tedy bělovlasé pavoučí elfy ovládající mysl, není průchod mezi světy zábranou a brzy elsia našli. Nezaútočili, ale ovládli a otrávili mysl vůdkyně jednoho z kmenů trillin. Ta vůdkyně se jmenovala Ashami Nashar. Uzavřela se sarchem spojenectví a porodila jeho dítě, dceru, Shanae Nashar.
Vůdkyně Ashami se s ostatními elsia dostala do sporu a odešla do vyhnanství, do podzemí. A jak to u trillin bývá, její kmen ji následoval. Když její dcera Shanae Nashar vyrostla, převzala vládu nad kmenem, zabila svou matku a s pomocí sarch, i ona podědila schopnost ovládat ostatní, vytvořila národ tarnen. Tarnen jsou tedy míšenci sarchů a trillin. Ale nyní už je krev příliš ředěná a schopnosti sarchů opravdu mají jen privilegované kněžky.
Shanae Nashar pak sama porodila dceru, Dharen'dar. Po ní se jmenuje vládnoucí rod Shaekanarisu. Tato dcera stále žije a je to vrchní vládkyně tarnen. Tarnen, stejně jako elsia neumírají stářím. Shanae Nashar pak skrz krvavé rituály dosáhla svého, opravdové nesmrtelnosti a stala se bohyní a doteď ji většina tarnen vyznává.

Jelikož byla rasa tarnen sarchy stvořena jako otrocká a jim podřízená, sarchové stále, čas od času přicházejí a dávají vládkyni tarnen své požadavky.
Tarnen, kteří se stali mocnou a arogantní rasou ovšem takové chování uráží. sarchy nenávidí, ale nemphou se vymanit z poslušnosti; sarchové je ovádají prostřednictvím myšlenkových kouzel. V Shaekanaris proběhlo mnoho pokusů o vzpouru, ale všechny byly potlačeny.

Vzhledem k tomu, že tarnen byli vytvořeni jako míšenci sarch a trilin, může se u nich objevovat i schopnost myšlenkových kouzel. Tuto schopnost má vládkyně a její dcery - je to jedním z důvodů přísného matriarchítu. Dědičnost myšlenkových kouzel je přísně regulována pouze na ženy vládnoucího rodu.
Schopnost myšlenkových kouzel se obvykle pojí s bílou barvou očí. Běloocí chlapci u vládnoucího rodu jsou zabíjeni. Narodí - li se bělooké dítě v jiném rodu, je požadováno jeho zabití nebo darování vládnoucímu rodu.

Jazyk

Řeč tarnen je poměrně složitá, je zde znát i výrazná stratifikace v úrovni jazyka a mluvy. Řeč se liší podle postavení mluvčích; řeč, kterou mluví šlechtic se šlechticem a kterou dává příkazy otrokovi, jsou už na první poslech velmi odlišné.
Zásadou je vykání každému šlechtici a svobodnému, tykání se považuje za smrtelnou urážku.

Jazyk obsahuje velké množství sykavek a hrdelních až vrčivých zvuků; v transkripci do obecné ze značí ostrými závorkami <>

Základní slovíčka:

Irde	hanlivé označení elsia
Sheezan	hanlivé označení člověka
Ushara	hanlivé označení míšence tarnen

Náboženství tarnen

Tato kapitola je převzata z ročníkové práce Kultury a jazyka tarnen od studentky Cerhin Narkel z roku 374 c.l.

Náboženství tarnen je úzce spojeno se vznikem jejich rasy; když podle legendy šest elfích národů – irsilia, trillin, gilnea, ariar, laerin a vaeria – uprchlo z vlastního světa do tohoto před sarchy, ukázalo se, že pro pavoučí elfy není únik do jiného světa překážkou. Elsia našli, ale místo toho, aby je zabili v přímé bitvě, ovládli pomocí myšlenkových kouzel vůdkyni jednoho z kmenů trillin, Ashami Nashar, která důsledkem toho uzavřela se sarchy spojenectví, a poté i porodila dítě, dceru Shanae Nashar, která tedy byla napůl sarch a napůl trillin – tedy první tarnen.
Zřejmě v důsledku toho se Ashami dostala do sporu s ostatními elsia, a poté odešla do vyhnanství do podzemí, a její kmen ji (jak už to bývá u trillin) následoval.
Později se ukázalo, že Shanae Nashar po pavoučích elfech zdědila kromě bílých vlasů i jejich schopnost ovládat mysli ostatních – když dospěla, zabila svou matku Ashami, převzala vládu nad jejím kmenem, a s pomocí sarch z něj vytvořila národ tarnen. U toho však její ambice neskončily, chtěla se stát bohyní a dosáhnout opravdové nesmrtelnosti, což se jí nakonec také povedlo uskutečnit díky četným krvavým rituálům.
Víra v Shanae Nashar je dnes hlavním náboženstvím Shaekanarisu; její moc představují kněžky boje a války, které mají privilegium schopností sarchů a vykonávají krvavé rituály a oběti, které si ‚krvavá matka‘ žádá.

Další podzemní bohyní je Ilidie. Tato bohyně je opakem Shanae Nashar. Podle pověsti to byla její sestra, ale vydala se, na rozdíl od ní, mírumilovnou cestou. Neznamená to ovšem, že by zakazovala boj – jen to musí být boj za správnou věc. Ilidie také neuznává otroctví, víra v ní je zároveň víra v rovnost všech ras.
Vzhledem k tomu, že na otroctví je jeden ze základních pilířů ekonomiky Shaekanarisu, je celkem jasné, že Ilidiini věřící nejsou nijak oblíbení.
Víra v Ilidii je oficiálně zakázaná, věřící jsou stíháni a systematicky vyhlazováni, popřípadě vyhnáni na povrch s bílým tetováním.
Díky nebezpečí, které tato víra skýtá (tedy, pardon, kvůli tomu ne, tarnen se ničeho nebojí), a taky díky tomu, že tarnen považují z 99% lidi a elfy za chcípáky, jsou věřící rozdrobení a je jich jen velmi málo. V současné době je vede velekněžka. Ilidiiny chrámy v Shaekanarisu jsou pečlivě utajované, dnes ale vznikají chrámy i na povrchu. Jeden z nich se nachází, nebo přesněji se bude nacházet, i v Srdci Arkabanovy Hvězdy.

Další legenda vypráví, že Shanae Nashar a Ilidie měly bratra, který se také stal bohem. Jeho učení bylo ale zapomenuto, stejně jako jméno – zaprvé nejspíš proto, že společnost v Shaekanarisu je přísně matriarchální, a muži bývají považováni za málo významné, zadruhé proto, že kněží a věřící byli násilně vyhlazeni, zatřetí je to možná díky oficiální propagandě. (pozn. jedná se o Bezejmeného boha)

Každopádně, jak už jsem zmínila výše, je dnes jediným oficiálním náboženstvím Shaekanarisu víra v Shanae Nashar, a jakékoliv vybočení z tohoto konceptu se netoleruje a trestá smrtí či vyhnanstvím, které zahrnuje i bílé tetování. Ovšem ne všichni bíle tetovaní tarnen, které na povrchu potkáme, byli vyhnáni díky víře v Ilidii, je třeba znát typ tetování, které věřící označuje. Tito vyhnanci pak bývají na povrchu štváni a vyhlazováni ostatními tarnen, a jsou pro ně ještě méně než otroci, mají prakticky status zrádců. Mnoho z těchto tarnen nalezlo útočiště ve Hvězdě.

Zvířata tarnen

Jako jezdecká zvířata používají tarnen pavouky, hamaru a Esendu.

Tato kapitola je převzata z ročníkové práce Kultury a jazyka tarnen od studentky Elleo Ornaj z roku 374 c.l.

Podzemí je svým uzpůsobením a svými přírodními podmínkami diametrálně odlišné od povrchu a tomu odpovídá i jeho fauna a flora. Zejména je to způsobeno tím, že v podzemí není sluneční světlo, teploty jsou tam nižší a stejně tak vzduch je tam podstatně jiný. Co se rostlinstva týče, hlavní roli zde zaujímají sasanky, které jsou druhově velmi rozmanité a jsou využívány nejen k výrobě, ale také jako potrava, jak pro zvířata, tak i pro tarnen.
Přírodní podmínky zde dovolují přežívat jen odolným a vytrvalý organismům, proto je velkým zástupcem zdejší fauny hmyz. Většinou se jedná o hmyz, který celý svůj život přetrvává v larválním stádiu a některé druhy, které nejsou jedovaté, jsou využívány a sbírány i jako potrava. Dalšími živočichi podzemí a sasankového lesa s jeho podrostem jsou klepítkatci, kam patří jejich různé druhy. Ať už to jsou dravé solifugy, které zde dorůstají mnohem větších rozměrů a živí se lovem dalšího hmyzu, nebo to jsou štíři a štírci. Nejrozšířenějším zástupcem klepítkatců ale budou pavoukovci, kteří zde též dorůstají mnohem větších rozměrů a svým životem připomínají pozemní sklípkany z povrchu.

Tito pavouci, záleží na tom, jaký druh, jsou využívání taktéž jako potrava, nebo se naopak chovají. K chovu jsou vyšlechtěné druhy pavouků, kterým se na povrchu říká „harémoví“ zejména proto, že právě v harémech bývají chováni nejčastěji. Tento vyšlechtěný druh není natolik agresivní a vykazuje známky socializace se svým majitelem. Jeho tělesná stavba je stejná jako u většiny pavouků, jen jejich tělo je podsaditější, jejich pohyby pak nejsou natolik rychlé a jejich srst bývá v důsledku šlechtění delší a jemnější než u jejich divokých zástupců. Šlechtěním došlo také k tomu, že si dnes budoucí majitel takového pavouka může vybrat z nespočtu barevných variant, od přírodně zabarvených až po varianty, které se v přírodě nenachází, jako je třeba růžová. Harémoví pavouci dorůstají i menších rozměrů, většinou zůstanou velcí jako menší stolek, také v závislosti na tom z jaké šlechtěné „větve“ jsou. Jak bylo již zmíněno, tito pavouci mají vyvinuté sociální cítění k majiteli, které majitel může dál rozvíjet. Pavouk se ho pak naučí rozpoznávat a může být využit i jako hlídací, protože k cizím lidem se naopak bude chovat nepřátelsky, až agresivně – zde záleží na výcviku. Co se péče o něj týče, není nijak složitá. Těmto druhům vyhovují podmínky, které jsou založené na vnitřních prostorách domu, tedy pokojová teplota a přijatelně zařízené terárium, dokud je pavouk ještě takových rozměrů, že se do něj vejde. Obecně platí, že je dobré pavouka od nízkého věku zvykat na majitele častým fyzickým kontaktem. Pavouci mají rádi tmu a teplo, takže pozdějším ideálním stanovištěm je pro ně křeslo a deka, nebo také postel s peřinou. Jelikož se jedná o druh z podzemí a ještě vyšlechtěný, nejsou u nich pozorovány nemoci, jediné, co by mohlo způsobit nějaké komplikace, by bylo zanedbání srsti u dlouhosrstých druhů. Za potravu jim slouží zprvu drobný hmyz, později i drobní obratlovci, kterými se přikrmují.

Pavouci ale v podzemí nejsou využívání jen jako mazlíčci, nýbrž i jako jezdecká zvířata, které mají svou povahou blíže k divokým pavoukům. To je žádoucí zejména proto, že takové druhové variace jsou pak odolnější, což je pro válečníky tarnen žádoucí. Jejich nevýhodou pak je, že mají mnohem nižší intelekt a nevyvinuté sociální chování, takže pokud budou mít hlad, sežerou i svého majitele. Proto je zde potřeba důkladný výcvik. Péče o ně spočívá především v tom, poskytnout jim dostatek potravy k jejich vlastní spokojenosti, aby se nepokoušeli sežrat vše v okolí.

Dalšími oblíbenými zvířaty jsou pak hamaru. Také se využívají jako mazlíčci a později jako jezdecká zvířata. Hamaru je psovitá šelma s delší, hrubou a vlnitou srstí, která opravdu dorůstá rozměrů jezdeckého zvířete a je dlouhověká. Tady by se dala péče přirovnat k péči o jakýkoliv jiný druh psa z povrchu, až na to, že výcvik hamaru bývá náročnější. Hamaru jsou houževnatí a vytrvalí, ale jako jezdecká zvířata nejsou tak odolní, jako pavouci. Na druhou stranu mají naopak silné cítění vůči svému majiteli, což je také dáno tím, že jejich majitel je většinou má od svého mladšího věku, kdy dostal hamaru ještě jako štěně. Barevné variace hamaru se pohybují od hnědé k černé, ale vyskytují se i bílé variace, které jsou poměrně vzácné a pak tomu odpovídá také jejich cena.

Dalšími zvířaty, která tarnen využívají k jízdě, jsou pak essendu. Ti se vyskytují méně, než oba výše zmínění, protože nemají tak vysoký intelekt jako hamaru a nejsou tak vytrvalí jako pavouci. Stavbou svého těla essendu připomíná koně, až na lebku, která není pokrytá kůží ale rohovinou a jejich čelisti jsou uzpůsobené jejich potravě – essendu jsou masožravci, tedy jejich čelisti jsou plné ostrých tesáků. Péče je podobná jako o koně, jen s důraznějším výcvikem.

Související pojmy

Bílé tetování u tarnen

Otrokářství

Shanae Nashar, Ilidie
Sarch, Trilin, Elsia
Esteria, Ladonie
Hamaru, Esendu, Pavouci