Hamaru

Hamaru a péče o něj

Převzato z úkolu studentky Amaren Naiy

Hamaru je sice jezdecké zvíře, ale narozdíl od všech povrchových jezdeckých zvířat je psovitá šelma - a v rámci péče i výcviku je třeba k němu přistupovat i z této jeho strany.
Pokud máme jen jedno hamaru, je pro nás vcelku irelevantní, zda dosud žilo ve smečce nebo individuálně, protože první, co zvíře v obou případech udělá, je, že se pokusí nastolit hierarchii - tj. bude předpokládat, že smečce (to jest hamaru a jeho majitel) vládne ono, dokud nebude vyvedeno z omylu. Pokud nebude, bude si dělat, co se mu jen zachce, protože je jeho svaté právo se svými poddanými nakládat, jak se mu zlíbí. Na stejný problém občas narazíme i u normálních koní a psů. Další a dost znatelný rozdíl je, že zatímco je přirozené psa cvičit na verbální povely a koně na pobídky, je dost pravděpodobné, že u hamaru zvolíme oba přístupy, prostě jenom z praktičnosti.

Co se péče o hamaru týče, pokud ho nebudeme mít jen jako mazlíčka, budeme muset kromě všeho ostatního věnovat zvýšenou pozornost stejným aspektům jako u jiných jezdeckých zvířat – zejména o nohy a záda se musíme starat mnohem více.
Oproti koním mají hamaru značnou nevýhodu v dlouhosrstosti (zkuste si to osedlat), v případě nouze v odblešování. Nemluvě o tom, když vám chytne třeba svrab. Obecně je dobrý nápad přidat sedlu popruh přes plece, aby nesjíždělo dozadu.
Další z problémů spočívá v tom, že je prostě neokovete. Aneb pokud je potáhnete nevhodným terénem, bude jistě poměrně zábavné vás sledovat, jak se pokusíte udržet na hamaru s něčím vraženým mezi prsty. Též mu budete muset (nebudete muset, ale je to záhodno, pokud ho chcete mít v perfektním stavu) přinejmenším čas od času brousit drápy.
Se zažívám budete na druhou stranu (narozdíl od normálního koně) mnohem méně práce... vzhledem k tomu, že se vám ničím prostě neotráví... čímž vám taky ubývá jeden problém se stravou – hamaru jsou všežravá, takže žádné hledání trávy nebo obilnin. A potom je zde problematika obsedání. Přirozeně nesmíme začít dřív, než hamaru nepřestane růst (pokud si ho nechceme zmrzačit/zabít).
Dále tlama – a zuby. Jedna z největších výhod hamaru oproti koním je prostě postavení v potravním řetězci – je to šelma a je všežravá a nedává nejmenší smysl, proč by se jim měly tlamy omezovat uzdami/ohlávkami (nemluvě o tom, že jim nemáte kam strčit udidlo a že i tak by se bránila podstatně víc a podstatně efektivněji než koně). Ohlávky dávají smysl o něco více, ale i tak se dají nahradit popruhem přes plece (kolem krku nedoporučováno, škrtit si vlastní jezdecké zvíře není dobrý nápad), který je efektivní (a efektní), zvířeti nehrozí žádné nebezpečí a navíc mu neomezujeme pohyb hlavy. Ohledně zubů si musíme dávat pozor hlavně na záněty dásní, zkažené zuby či paradontóza jim sice hrozí, ale nijak výrazně, navíc by jim jen málokdo chtěl cpát ruce do tlamy.
Jedna z nejzásadnějších věcí, jak se starat o hamaru na povrchu, je – počítat s tím, že pochází z podzemí. Není pravděpodobné, že by na něj kdy pršelo, sněžilo, nebo pražilo slunce. Není vhodné je (alespoň zamlada či pokud nejsou zvyklá) nechávat spát pod širákem bez možnosti přirozeného úkrytu před počasím.

Péče o hamaru II

Převzato z úkolu studentky Evelíny Lamomichy

Hamaru je inteligentní, všežravé, obrovské, neotravitelné, psu podobné stvoření.
Hamaru je důležité cvičit již odmalička. Zvíře se musí socializovat a naučit poslouchat, jinak by s ním mohly být v dospělosti problémy.
Výchova musí být velice pečlivá, neboť jsou to zvířata inteligentní. K fyzickým trestům je dobré přistupovat opatrně, protože terorizované hamaru je ještě horší než nevychované.
Jak již bylo zmíněno, hamaru sežere vše. Přesto je vhodné dodávat především masitou stravu. Dále je vhodné do krmení přímýchávat sasanky rodu Anemoe’ss, které zjemňují srst.
Srst, kromě na ocasu, je potřeba pravidelně zastřihávat.